Jaro v New Jersey

Ahoj, ahoj, ahoj! Zdravím vás všechny zpoza velké louže. A jelikož se nám tu konečně udělalo hezky tak se připravte na pořádně mastný článek prošpikovaný mými pokusy o uměleckou fotografii, takže se je rozhodně na co těšit!
V minulém článku jste se mohli dozvědět spoustu supr čupr zajímavostí, ale od té doby se toho taky spoustu stalo. Protože mám však v hlavě typicky zmatek, tak vám sem hodím bez jakéhokoliv ladu a skladu či chronologického pořadí takové to shrnutí posledního měsíce.

Nuž bez dalšího odkladu šup na to. Zhruba v půlce dubna, takže asi tak ten víkend po tom, co jste si mohli přečíst poslední článek, jsem se vypravil lehce proběhnout a protáhnout své ztuhlé končetiny na místní 5K Rainbow Run pořádaný Habitat for Humanity. Ale ještě než se dostanu k hekání jaká to byla hrůza, protože poslední dva měsíce před tím pro mě byl sport a pohyb sprosté slovo, tak si rychle shrňme, co je to ten 5K běh, co je Habitat for Humanity a jak to s tím vším souvisí. 5K běh je, jak již někteří z vás mohli odvodit z názvu, běh na 5 kilometrů, ale protože jsme v USA a používáme čtvrťosvětové jednotky, tak to byly 3 míle. Běh byl v místním parku a běhalo se kolem dokola a vyšlo nám to na pěkná tři kolečka. Běh byl pořádán organizací Habitat for Humanity, jejímž zaměřením je za pomoci místní komunity stavět domy pro rodiny, které je potřebují a též se na výstavbě podílí. Abychom se dostali na konec trati, tak je potřeba běžet, což se mi dařilo první třetinu závodu. Jenže potom se mi do toho běhání začala plést ta proklatá mezilidská interakce no a když už si s někým povídáte a ještě u toho máte běžet a hekat, to prostě moc nejde dohromady. Můžu však s lehkým srdcem říci, že za to všechno stejně může Julia, moje tamní spoluběžkyně a aby svět nebyl přece jen malý, tak také dcera regionální manažerky Habitat for Humanity.

Minulou sobotu na konci dubna jsme spolu s host rodinkou vyrazily na tzv. Rutgers Day, což je v podstatě gigantický den otevřených dveří pod širým nebem pořádaný Rutgers univerzity v New Brunswicku (osmá nejstarší univerzita v USA a zaměstnavatel mé host mamky). K vidění byly jak různá oddělení a obory univerzity, tak i studentské kluby. Vyzkoušet jste si tam mohli např. operačního robota Da Vinci, či se seznámit s průběhem různých operací a vyšetření a některá si též vyzkoušet. Z klubů mě nejvíc zaujalo asi polské disko nebo indický klub, kde jste si mohli zahrát carrom, což se mi od odjezdu z LSG nikde v Americe nepodařilo. Dalším kladným bodem dne byly různé upoutávkové předměty a soutěže, což byla s mým jedinečným skillem prostě úžasná záležitost, když jsem jako jediný člověk, který umí správně zatočit kolem, vyhrál v Kole štěstí co se dalo a pak zmizel. Všechno to pak bylo zakončeno vystoupením školního marching bandu, které můžete vidět na fotce.

S příchodem jara jsme se také s místní omladinou dali na baseball, když jsme obsadili místní park a udělali si z něho basebalový stadion. Bohužel jsme si zapomněli vzít míčky, ale naštěstí měl někdo před námi stejný nápad a tak se jich všude kolem válelo dost. A ačkoliv se to nakonec ze sportu zvrhlo spíše srandu a občasné odpaly, i tak to byl den na zapamatování.
No a ještě než se s vámi rozloučím, tak vám sem přihodím malý náhled na obsah příštího článku, na který se budete moct těšit nejspíš na konci května, podle toho jak moc líný zrovna budu. S americkou rodinkou jsme se totiž jednoho krásného dne z čista jasna rozhodli, že podnikneme expedici do hlavního města jazzu New Orleans, takže se v příštím vydání mých úžasných žvástů rozhodně budete mít na co těšit.

Tak čus bus lidičky!

Vít Šrámek

Copyright © Gymnázium Letohrad - Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 06.05. 2018 (2815 čtenářů)