Kvarta a septima na besedě s pamětnicí v Lidicích

V pátek 13. dubna 2018 jsme se studenty kvarty a septimy navštívili Lidice. Výjezd byl pojat jako výuková exkurze, nešlo tedy jen o samotnou návštěvu místa ale o skutečně velký zážitek.

Dobrým úvodem byla již samotná cesta. Jízda autobusem tam se protáhla na téměř 4,5 hodiny, takže jsme na místo dojeli dost unaveni - ale přesto plni očekávání.

Náš program začínal v nových Lidicích, vesničce z 50. let postavené jako nový domov pro ty, co přežili. V místní galerii jsme byli rozděleni na dvě komornější skupiny a velmi poutavým způsobem jsme postupně dávali dohromady příběh dvou rodin z Lidic, jedné české, druhé židovské.

Emočně nejnáročnější chvílí byla aktivita, kdy studenti "pózovali" pro fiktivního dobového fotografa jako členové obou rodin. Na "fotce" z roku 1935 byli ještě všichni, na "fotce" z roku 1941 již někteří chyběli, na "fotce" z roku 1945 zbyla už jen 1 osoba. Tou osobou byla dívenka Marie Doležalová, o níž nám teprve teď bylo řečeno, že na nás bude čekat při odpolední debatě...

Mezitím přišel čas k návštěvě starých Lidic. Půvabná "ladovská" vesnička zmizela v červnu 42, to jsme věděli. Dávno zmizely i děsivé ohořelé ruiny. A dnes, když jsme tam dorazili se studenty? Krásné místo, rozlehlá travnatá plocha s dalekým výhledem, kvetoucí jarní stromy...a jen trochu stranou 89 soch lidických dětí.

Na procházku starými Lidicemi bylo času málo. To proto, že nás čekalo muzeum. Šlo o působivou podzemní betonovou prostoru jen lehce přisvícenou. Z mnoha věcí na mě udělal největší dojem pohled skrze pootevřená dochovaná vrata do interiéru lidického kostela, který byl promítán na zeď. Na studenty naopak nejvíce působily čtené dopisy lidických dětí.

Pak nás čekalo to nejdůležitější, beseda s paní Marií Doležalovou, které bylo v době katastrofy 10 let. Místo mnou očekávané smutné paní nás uvítala velice vitální, vtipná a pozitivní dáma. Bylo ale skoro jako sen, celý ten příběh slyšet z úst člověka, který vše zažil.

Povídání paní Marie uteklo jako voda a pak nás čekalo martyrium, dalších 4,5 hodiny cesty autobusem. Bylo to náročné, ale pro mě osobně a věřím, že i pro studenty, to byl zážitek na celý život.

Paní Marii Doležalové a průvodcům z Lidic děkuji za vše, co jsme v Lidicích mohli vidět a zažít, našim studentům děkuji, za to, jak se ke všemu postavili i že vydrželi to cestování.

Marek Machačný

Copyright © Gymnázium Letohrad - Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 26.04. 2018 (973 čtenářů)