New Orleans

Jelikož již začal červen a já ještě pořád nenapsal článek o New Orleans, tak se mi začaly hromadit rozhořčené stížnosti čtenářů a proto vám dnes v plné parádě servíruji článek o mém tripu do Nového Orleánu i s pořádnou porcí omáčky k tomu.

Nuž a nyní již bez dalšího zdržování k tomu, proč tady jste. Tu jest mé neodolatelné vyprávění o tajích a zázracích amerického Jihu.
Ale ještě než se k tomu všemu dopracujeme, tak je třeba zmínit, jak jsme na takový nápad vůbec přišli.

Určitě teď čekáte nějakou senzační novinku, povídku či příhodu, a pokud jste tak opravdu učinili, tak teď budete velice zklamáni. Víte, je to prosté. Jednoho krásného dne jsme takhle s americkou rodinkou seděli po večeři u stolu, v pozadí hrála jazzová hudba a já z ničeho nic prohlásil, že pojedeme do New Orleans. Můj návrh se setkal s všeobecným ohlasem a tak jsme se dali do plánování.

Prvotiny cestovního plánu plné ambiciózních a těžko proveditelných myšlenek, jako třeba celou téměř dvacetihodinovou cestu z New Jersey do New Orleans jet autem a po cestě se stavit v „hlavním městě country“ Nashvillu v Tennessee. I další různé variace toho plánu jsme však naštěstí ve finální verzi zamítli a tak nám zbyl celkem prostý a proveditelný plán cesty do New Orleans. To jest zajet na nejbližší letiště, letět do New Orleans, tam pobýt nějaký ten čas a pak zase odletět zpátky. Celkem jednoduché, že? Co by se asi mohlo pokazit…? A na tuto otázku vám hned velice rád odpovím.

Po zhruba dvouhodinové jízdě na letiště, která probíhala celkem bez problémů, nás čekaly cca další dvě hodiny na odbavení, večeři a podobné lidské nezbytnosti, než nám v 18 hodin místního času mělo odletět letadlo. Kvůli počasí však začali postupně odkládat a rušit lety, až nám nakonec zbyly dvě možnosti: buď zůstat a doufat v lepší počasí příští den, nebo odletět do Charlotte v Severní Karolíně, napůl cesty do New Orleans. My jsme zvolili druhou možnost a tak jsme v devět večer konečně vyletěli. Po dvouhodinovém letu do Charlotte nás však čekal další problém a to kde přespat? Nakonec se nám v jednu ráno povedlo sehnat hotel, kde jsme přespali, než jsme druhý den po prohlídce města odletěli do New Orleans a tam nás teprve čekala ta pravá sranda.

První den v New Orleans jsme pojali velmi akčně a tak jsme hned po obědě vyrazili na cyklotúru po městě s průvodcem. Projížďka byla super, ale asi tak 30 vteřin po tom, co jsme dorazili do cíle, se přihnala tropická bouře a tak jsme se pomalu, ale jistě, začali přibližovat od podloubí k podloubí směrem k hotelu. No a než jsme za hodinu urazili desetiminutovou cestu k hotelu, tak už se auta v nižší části města začala pomalu ztrácet pod hladinou. Pro zajímavost: průměrná nadmořská výška města je cca -7 stop.
Naštěstí však bouře rychle přešla a tak jsme se večer mohli vydat na projížďku parníkem po Mississippi.
Další den jsme zahájili více kulturně a to ukázkou místní kuchyně doplněnou ochutnávkami, po které následovala projížďka po bažinách za aligátory, hady a dalšími milými zvířátky. Takový ten aligátor je v celku přátelský tvor a když mu hodíte marshmeloun, tak vám i k lodi připlave dost blízko na to, abyste ho mohli podrbat na čumáku. Mně je však má vlastní ruka příliš drahá a tak jsem podobné rozvernosti jenom fotil a čekal na ten správný okamžik.

No a poslední den jsme pojali více odpočinkově. První byla projížďka po městě s průvodcem, tentokrát však autobusem a bez bouřky. Když jsme pak posléze procházeli městem, které vypadá jako správný mix všech možných architektonických stylů a nestylů, tak se nám povedlo narazit na obchod s pálivými omáčkami, kde vám dají omáčku zdarma pokud vyjdete před obchod a zvoláte, že Pepper Palace je boží, takže jsem si i pořádně zakřičel. Při našich túrách po New Orleans jsme taky často narazili na různorodé průvody hrající jazz a ačkoliv nešlo o jejich vyhlášené Mardi Grass, tak to i tak stálo za to. A aby té hudby nebylo málo, tak nás ještě čekal koncert ZZ Top. A další den už jsme valili dom, tentokrát naštěstí bez komplikací.

Doufám, že jste si na tomhle článku pochutnali tak, jako já na aligátořím mase, které prý chutná jako kuřecí, ale já bych ho spíš přirovnal k vepřovému, a příště se můžete těšit na cokoliv, co zas moje chorá mysl vyplodí.

Vítek

Copyright © Gymnázium Letohrad - Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 12.06. 2018 (2969 čtenářů)