School je chvílemi i cool

Jak již název, který jsem si bez jakýchkoliv ostychů „vypůjčil“, vypovídá, v dnešním díle mého povídání se trochu blíž podíváme na americkou školu a na tu mou především. A když už je řeč o škole, bude nejspíš nejlepší začít něčím tematickým, třeba volným časem.
Toho tady opravdu moc není. Jako akční rodina jsme v půlce září uspořádali garden-party pro všechny mé spřízněné studentské duše, které spadají pod mojí lokální koordinátorku. Akce to byla vydařená, dokonce jsem měl šanci pokecat si se Slovenkou, která je zde také na výměnném pobytu. Bohužel jsem však byl velice příkře napomenut svou koordinátorkou za používání rodného jazyka a následně odvlečen na podrobný výslech dřív než jsem si stihl říct o číslo. Vidím to na výměnu koordinátorky…

Jelikož se blíží konec září a většina ovcí začíná rodit, péče o 20 jehňat, z nichž se deset narodilo tento víkend, je časově velice náročná. Jsem rád, když stihnu napsat úkoly, čímž už se blížíme ke škole. V tuhle chvíli bych chtěl vyzdvihnout urputnou snahu mé učitelky angličtiny, z jejíchž hodin si vždy odnesu úkol typu „napište esej na téma“… takže prostě nádhera. Obecně je úkolů kopec a tak s láskou vzpomínám na krásné roky na LSG, kde úkolů nebylo tolik, ale pssst *mrk mrk*

Nyní, když už jsem si konečně dost postěžoval na úkoly, je čas přejít k „objektivní“ kritice předmětů.

Po nepřiměřeně brzkém vstávání, které za ten pohled opravdu stojí (viz foto) a cestě školním autobusem, strávené v polospánku, začínám první hodinou. V A-dny to je Americká historie. Hodina je celkem pohodová. Díky paní učitelce máme v plánu filmů na rok i tituly typu Wonder Woman, takže se je opravdu na co těšit a jelikož začínáme první světovou válkou přišla zmínka i na Česko (juhuu), která se nakonec změnila v křížový výslech o tom, jak to vlastně v Letohradě vypadá. Po hodině historie mám hodinu v „Rádiu“. Na první lekci jsem samozřejmě přišel pozdě… Je to jedna z mých nejoblíbenějších hodin, protože pokud zrovna nepracujeme ve studiu tak se v hodině většinou vede diskuse nad vtipy, novinkami, nebo nad tím, jak je možné, že Tupac po své „smrti“ vydal několik desítek alb, zatímco Prince nebo Michael Jackson jen několik kusů. Po „Rádiu“ je čas na oběd, který v A-dny trávím s Ethanem a lidmi, se kterými mám hodinu tělocviku hned po tom. V té teď zkoušíme hrát americký fotbal, takže se ho možná konečně naučím. Po tělocviku následuje již zmiňovaná hodina angličtiny což je prostě hruuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuza a tak se většinou jen těším domů.

B-dny jsou pohodovější. Po ranní hodině čínštiny (což je oproti němčině, dovolím si citovat svojí spolužačku: sebevražda) mám hodinu Enviromental and Earth Science, kde v tuto chvílí probíráme zákony planetárních pohybů a marně se snažím přijít na to, jestli jde o fyziku, astrologii, zeměpis nebo vyvolávání ďábla. Obědy v B-dny jsou mnohem zajímavější díky skupince složené z lidí z mé hodiny Rádia, jejich kamarádů a (skromně si dovolím dodat) mých fanoušků, kterých je den ode dne více. Zde se ukázalo, že s trochou humoru a mého neodolatelného šarmu je získávání „informací“ jednoduše hračka. Po obědě mám hodinu matematiky, kde momentálně probíráme názvosloví, takže se zatím jakž takž chytám, ale uvidíme, co přijde dál… Po matice mám poslední hodinu a to Historii klasického světa. Hodina je to pohodová a dnes jsme navíc dostali i sušenky, takže co dodat…

V hodině navíc začínáme tvořit historický blog, takže pokud jste tak skálopevnými fanoušky mého amerického lajfu, jak doufám, že jste, věřím, že nezapomenete sledovat i můj blog. Jelikož už mě nenapadá co dál napsat, loučím se s Vámi a příště na počtenou.

Vít Šrámek

Copyright © Gymnázium Letohrad - Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 10.10. 2017 (2240 čtenářů)