Zážitky z Prahy

Návštěva mrtvých

Zamysleli jste se někdy, co s vámi bude, až zemřete? Duchovně založeným lidem vyvstane na mysli, že příjde nebe. Nám oktavánům se ovšem o nebi mohlo 27. září jen zdát, protože ten den jsme navštívili Anatomický ústav v Praze.
Aby nás paní Ing. Michaela Banszelová neuvedla do mdlob hned „ve dveřích“, zahájila prohlídku u historické expozice, která se týkala počátků lékařství. Obrázky z prostředí piteven by byly některým z nás zřejmě bližší, ovšem jiné zajímalo tajemství za prosklenými dveřmi. Netřeba se seznamovat s našimi předky, ostatně neandrtálce ve skutečné podobě dnes už asi těžko potkáme. Přešli jsme tedy do další místnosti věnované savcům. Kostry a orgány, snad všech savců světa, náhle vyvstaly před našima očima. Zatímco slečny závodnice se hned rozběhly vyhledat koně, většina z nás zamrzla při pohledu na kostru jakéhosi „dinosaura“. Později jsme se dozvěděli, že tato žebra jsou unikátem ústavu a ačkoli zabírá kostra strop po celé jeho délce, jedná se „jen“ o plejtváka malého.

Paní Banszelová nás pak seznámila obecně se savci, prozkoušela některé naše znalosti z biologie a dala nám prostor pro klidnou prohlídku exemplářů. Asi největší úspěch slavilo mládě žirafy a následně pak i rozkouskovaný „Stuart Little“. Když jsme si společně prošli některé savce, mohlo se přistoupit k tomu hlavnímu, tedy k člověku. Mužská a ženská kostra na nás zíraly přes sklo po celou dobu, co jsme hledali anatomické rozdíly tohoto zvláštního páru. Větší zábavou však bylo hledat tytéž znaky na spolužákovi či spolužačce.

Závěrečná řeč patřila vnitřní stavbě člověka z hlediska soustav a orgánů. Zjistili jsme, že plíce, které jsme zprvu obdivovali pro jejich polystyrenovou dokonalost, jsou pravé a tedy jimi opravdu někdo kdysi dýchal. Orgány se dají velmi dobře upravit a pak i uchovat, takže nebylo žádným překvapením, že jsme si do ruky mohli vzít nejen něčí kost, ale třeba i žaludek nebo sval.

Z hlediska lékařského bylo mnoho informací zajímavých, ale myslím, že nakonec jsme byli všichni rádi, že žijeme a že naši přátelé vedle nás nejsou (a snad ani nebudou) součástí této, jistým způsobem morbidní výstavy.

Procházka od vynálezů k vynálezům

Druhým bodem naší výpravy byla výstava „Vynálezci a vynálezy“ v pražském Národním muzeu. Tam jsme si mohli vyzkoušet mnoho zábavných pokusů a také se vyfotit s některými exponáty. Někteří z nás se vetřeli mezi vědecké hvězdy a jiní se zase bavili vytvářením textů pomocí klínového písma. V oddělení s magnety a kouzelnými hrajícími strojky jsme všichni rázem ožili. To jsme si mohli ověřit velmi dobře, neboť na výstavě antibiotik jsme s hrůzou shledali, že na našich rukách žije mnoho bakteríí. Nebylo se proto čemu divit, že na výstavě, dík naší návštěvě, ubyl asi litr desinfekce, kterou si oktavání zuřivě drhli ruce, dokud pod obrazovkou nezbělaly čistotou.

Tečkou za dlouhým a psychicky náročným dnem byla výstava motýlů, kde si někteří z nás prohlédli krásné zástupce motýlí říše. Ti aktivnější ovšem skončili velmi brzy u jakýchsi uměleckých vynálezů - sluchátek, v kterých si mohli poslechnout veškerou hudbu, která snad v Čechách o motýlech je. Z muzea proto většina z nás odcházela s „ chytila jsem na pasece motýlka“ nebo „hříšná těla, křídla motýlí“.

Exkurze do Prahy byla přínosem po všech stránkách. Netvrdím, že si někdo z nás zapamatuje vše, ale každý si jistě zapamatuje to, co jej zaujalo nebo šokovalo. V obou případech se pro každého něco našlo.

Iva Hartigová, oktáva

Copyright © Gymnázium Letohrad - Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 11.10. 2011 (2044 čtenářů)