Aktuality - Gymnázium Letohrad - Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.

27.07.2014:

Postřehy z Mistrovství Evropy na Slovenském Čuňovu.

Kdyby naše cesta začínala vždy tím, kde poprvé naladíme rádio Beat, tak bychom to měli téměř stejně daleko jako raft klub Hodonín. To však bohužel nebyla pravda a jeli jsme necelých 5 hodin. Taková cesta se nedá vydržet bez spánku, u mě obzvlášť tvrdého spánku, takže co by to bylo za kamarády, kdyby toho nevyužili. Téměř na místě jsem se dozvěděl, že podle nálepky na rtu stojím 24 korun. Docela mě můj tvrdý spánek pobavil a myslím, že nejen mě. To už jsme pomalu přijížděli do areálu Divoké vody v Čuňovu. První pohled byl doprava na rozlehlou hladinu vodního díla Gabčíkovo a poté doleva na dvě výpustě chrlící peřeje zeleno-modré vody. V momentě příjezdu, ještě rozespalí, jsme zjistili, že nám už asi 5 minut běží trénink, takže jsme se rychle oblékli do repre věcí a hrdě vyrazili vstříc peřejím Čuňova.

Naštěstí jsme jeli seznamovací jízdu, která nás velmi dobře a rychle seznámila nejen s kameny, ale i s buzery. Další jízdy jsme se lepšili, až jsme si poslední tréninkový den připadali téměř jako na vlastním. Z tohoto omylu nás bohužel rychle vyvedla již první závodní jízda, kdy jsme si při time-trialu podali ruce s jediným šutrem, který jsme při tréninku nenabrali. Myslím, že na něj si budu pamatovat celý život… na takovou známost jen tak člověk nezapomene, obzvlášť když ho mohla stát cenný kov. Při dalších jízdách, což bylo head to head (H2H) jsme se s ním znali a nepotřebovali se tedy nadále seznamovat a nejen díky tomu, jsme porazili ruskou posádku číslo 2. Za zmínku stojí i postarší pan Barometr, který bedlivě kontroloval optimální tlak v raftu při prvním závodě. Chvíli na to o svůj post přišel. Musím však říct, že mi ho poté bylo líto, když za ním přišel jeden z hlavních rozhodčí s tím, že tam nemá co dělat a poslal ho do… pryč a převzal od něj štafetu. Poté jsem měl dilema, jestli mi má být víc líto jeho nebo jím zkontrolované posádky CZE-1, které upustil raft tak, že z toho měli spíš nafukovací matraci než raft a i přes to se jim sprintová jízda povedla a byli druzí. V další jízdě H2H jsme potkali další kámen, tentokrát mnohem níž, kdy nás za ním poslala posádka SVK-1, kterou jsme díky němu už bohužel nedojeli. Ale i přes tyto známosti jsme se večer shodli, že to byl dobrý den.

Zítřek, který byl volný, jsme využili k vykřičení hlasivek při fandění open kategorii (muži a ženy), hraní mezinárodního turnaje v beach volejbalu, sledování filmů a koupeli v umělém jezeře pod kanály. Při vyhlašování naladil DJ opravdovou pecku, která připomínala znělku z Pobřežní hlídky, která opravdu „skvěle ladila“ s hymnami výherců.

Dopoledne přijeli rodiče a s nimi fanynky a fanoušci, kteří nám pomohli k vytouženému úspěchu. V naší rozjížďce nás předjela jen posádka Turků (asi měli předtím výživný kebab) a celkově ještě „charašo“ posádka RUS-1 plus namasírovaní Slovinci (opravdu s sebou měli maséra a lehátko). Trochu jsme koukali, když jsme zjistili, že dva Slovinci jeli vždy dvě kategorie, ve všech disciplínách – asi dobrá masáž. A ještě se jim chtělo v obou kategoriích umisťovat na bedně.

Poslední den se jezdil slalom, a tak aby se neřeklo, jsem se s břehem kanálu na rozloučenou rozdělil o list svého a kamarádova pádla. A to doslova. Naštěstí pádla nejdůležitější chvíle vydržela, za což jsem jim byl opravdu vděčný. Jen jsem potom neměl nejlepší náladu, když jsem si uvědomil, že k ne úplně podařené slalomové jízdě se přičetlo ještě asi 5000 korun za nalomené listy. Výsledek však pozitivně přebila euforie a atmosféra okolo kanálu a příjemné gratulace všech okolo spolu s oslavami posádky RK Hodonín, kteří se stali ve své kategorii (stejně jako tomu bylo u mužů a veteránů) absolutními mistry Evropy v celkovém hodnocení.

Celý týden nakonec uběhl rychleji, než teče voda v Čuňovském kanále a to byla škoda, protože jsme tu byli opravdu jako jedna výprava. Tréninky, večerní rozbory videa, fandění a zkušenosti veteránských posádek upevnilo naše přátelství a chuť se zlepšovat. Už se těším, až budeme zase moci porovnat své dovednosti a setkat se na kanále v Českém Vrbném, kde vše začalo juniorským soustředěním. Dík patří hlavně Zajdovi a posádce Milana Znamenáčka. Tak se s Vámi tedy po vodácku loučím a těším se 16. A 17. srpna na závodech ve zmíněném Českém Vrbném – Ahóóój!!

Autor: Martin Zavináč Krejčí, junioři 19, RK gymnázium Letohrad